O tom, že bych mohla začít tetovat permanentní make-up jsem snila asi rok od otevření salonu. Přestože jsem se bála faktu, že je to nevděčná práce a někdy vyhojené výsledky neovlivníme a viděla sem spousty spackaných prací jsem tento sen odkládala.
Postupně jsem uvažovala víc a víc, jenže mě brzdily i počáteční náklady a investice, návratnost a taky fakt – kolik času bude kurz vyžadovat, kolik doplňkových kurzů budu muset zvládnout a kolik prací udělat, než budu spokojená s výsledkem?
Moje zákaznice na mě tlačily a díky jim za to, protože můj sen nepřestával usínat, byť sem jej odložila na druhou kolej.
Mezitím se salon výborně profilovat a rozjížděl a víc a víc jsem si uvědomovala fakt, že pokud budu chtít studovat permanent budu muset na nějaký čas zanedbat svoji klientelu. Nicméně, všichni mě podpořili a tak jsem odeslala přihlášku.
Srdce mi bušilo a začala sem se intenzivně připravovat. Články, techniky, hygiena, následky, nemoci, proč ano, proč ne, komu ano, komu ne… Ještě než sem odjela na kurz sjednává sem si hodně dobré pojištění – po přečtení několika zkušeností kolegyň.
Rozjezd roku 2023 byl opravdu brutální.
Každý úspěch, mám dojem, je vyvážený nějakým problémem. Oslavila sem své 29. Narozeniny a byla šťastná, ve stejný den totiž přišlo ocenění VIP salon a chystala sem se na PMU kurz. Co jsem ale nečekala byla jedna velká komplikace – můj čivavák Hardy. Ten měsíc jsme si sáhli na dno a bojovali o život. Vlastně oba. Celá komunita salonu to prožívala s námi a těsně po nějakém zotavení jsme se vydali do Mostu na velké několikadenní školení. Tohle byla vážně zkouška.
Intenzivní dny, učení po nocích a do toho tady ten miláček, který potřeboval intenzivní rekonvalescenci. Teď když se zpětně otočím tak si říkám wau, jak jsme tohle všechno zvládli a musím říct, že na všechno vzpomínám moc ráda. Jiný kraj, jiný mrav, krásné okolí města Most a taky svým způsobem i čas pro sebe.
Po pár dnech jsem měla nervy v kýblu.
Unavené oči, ruce, záda – nové pohyby, nové úchopy a taky fakt, že zjišťuji, že moje brýle aktuálně nestačí. Výborné.
Hromady teorie mě bavily a lezly do hlavy celkem samy a po pár trénincích mi šly i tahy tetovacím strojkem. Samy školitelky byly v šoku z toho jak mi to jde. No jo, celá já…když se na něco dám, musím to dělat pořádně. 😀
Moje první práce byly oční linky – řeknu vám, takové nervy, ale takové. A moje ruka zůstávala celkem v klidu, což mě překvapilo. No a já zjistila, že tudy cesta asi vede.
V noci jsem upravovala koláže fotek a dívala se na své práce a hledala chyby. A takhle to šlo den co den.
Nikdy nezapomenu na své první rty.
Znáte to? Takový ten pocit kdy se celou dobu usmíváte a máte dobrý pocit a když doděláte práci víte, že tohle je vončo?
Tak to jsou pro mě rty. Tohle bude moje vášeň a bylo to pak vidět na každé další práci. Rty mě prostě baví.
Ještě jsem neměla kurz hotový a vy už jste blokovaly termíny s tím, že chcete co nejdřív, přestože jste věděly, že jsem a ještě budu zelenáč. A to mě hnalo pořád dopředu, ta zodpovědnost.
Březen byl tedy ve znamení permanentu, vše jsem s Vámi sdílela na Instagramu surově. Viděli jste jaké to je intenzivně se školit bez nějakého přikrášlování. Zkoušky jsem úspěšně zvládla, vybavila si PMU kufr a najela na práci a další on-line kurzy a vzdělávání, trénování a praxe.
Po třech měsících od zkoušek, jsem dostala ocenění PMU artist.
Nejvíc co se mi mohlo dostat, kromě vašich spokojených zpráv a slov, bylo tohle ocenění. Kdy Fleiš Academy – moje almamater mě zařadila na svůj seznam artistek, které jsou zárukou kvalitní práce. Po třech měsících. Neuvěřitelný pocit.
Řekla bych tedy k tomu jediné, překážky budou vždy, nejistoty budou vždy, ale pokud budete mít jen trochu možnost, splňte si své sny, bojujete za své cíle. Nevzdávejte se.
Neříkám, že to bude snadné, ale bude to stát za to. I když si u toho sáhnete na dno svých sil.